Využíváme cookies pro zajištění snadnějšího použití našich webových stránek. Pokračováním v prohlížení webu předpokládáme, že s tím souhlasíte. Rozumím Více informací

Někdy musí i zaměstnanec podat daňové přiznání


Ing. Martin Děrgel
4.3.2020
Vytisknout článek Odeslat článek mailem Diskuse k článku

Řadoví zaměstnanci většinou přiznání k dani z příjmů fyzických osob nepodávají.

Foto: 123RF

 

Běžný zaměstnanec většinou nepodává daňové přiznání, ale pouze požádá zaměstnavatele o tzv. roční zúčtování daně. Přesto mohu nastat situace, kdy i zaměstnanec musí podat daňové přiznání. Jaké to jsou?


 
Zaměstnanci zpravidla nemusejí podávat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob (dále jen „DPFO“), protože veškeré daňové záležitosti za ně komfortně obstará jejich zaměstnavatel. Nicméně existuje celá řada docela běžných situací, kdy ani zaměstnanec před přiznáním neuteče a zaměstnavatel mu proto nemůže provést roční zúčtování záloh na daň a daňového zvýhodnění.

Nejčastějšími třemi důvody jsou, že vedle zaměstnání také podniká jako OSVČ nebo má příjmy z nájmu, případně souběh více zaměstnavatelů.

S čímž poplatníci počítají, a tak v praxi spíše zapomenou podat přiznání v záludnějších případech, kdy mají pouze jednoho zaměstnavatele a neprovozují jinou výdělečnou činnost. Na vině může být mylná představa, že jejich příležitostné příjmy (např. z prodeje auta, bytu či akcií) jsou osvobozeny od daně, nebo porušení podmínek uplatněného odpočtu za penzijní produkty, případně zdánlivá formalita, jako je opožděné podepsání prohlášení k dani při nástupu do zaměstnání.

Speciální daňová pravidla platí pro příjmy ze zahraničí, ať už plynou ze zaměstnání, nebo z jiných zdrojů.

Kdo musí podat přiznání k DPFO

Podle § 135 odst. 1 daňového řádu (dále jen „DŘ“) je řádné daňové tvrzení – „tvrzení“ zahrnuje nejen daňové přiznání, ale také hlášení a vyúčtování – povinen podat každý daňový subjekt (kam spadá rovněž poplatník DPFO, kterým jsou obecně všechny fyzické osoby):
  • kterému to zákon ukládá nebo
  • který je k tomu správcem daně vyzván.
Na což ohledně přiznání k DPFO – a to za zdaňovací období, kterým je kalendářní rok – navazuje § 38g odst. 1 zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“). Podle kterého obecně platí, že přiznání k DPFO je povinen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem DPFO:
  • přesáhly 15 000 Kč (rozumí se hrubé příjmy nesnížené o výdaje), pokud se nejedná o příjmy:
    • od daně osvobozené nebo
    • z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně dle § 36 ZDP (tzv. srážková daň),
  • nepřesáhly 15 000 Kč, ale vykazuje daňovou ztrátu:
    • což se může týkat pouze příjmů ze samostatné činnosti alias z podnikání dle § 7 ZDP a příjmů z nájmu podle § 9 ZDP, z jiných druhů příjmů fyzických osob totiž nelze docílit daňové ztráty.
Aby zaměstnanci v běžných situacích – např. mají-li celý rok jednoho zaměstnavatele – nemuseli houfně podávat přiznání, stanoví druhý odstavec § 38g ZDP výjimky, kdy jej podávat nemusejí, jak si dále upřesníme.

Příklad – Zaměstnanec starobní důchodce versus daňové přiznání

Pan Novák měl v roce 2019 kromě starobního důchodu 12 × 15 000 Kč, což je příjem osvobozený od daně z příjmů podle § 4 odst. 1 písm. h) ZDP (v roce 2019 až do úhrnné výše 480 600 Kč ročně, tedy 40 050 Kč měsíčně) ještě příjmy z příležitostného zaměstnání. Tyto „brigády“ měly právní formu dohod o provedení práce a odměny nepřesahovaly 10 000 Kč za kalendářní měsíc, v úhrnu si tak za kalendářní rok 2019 vydělal 60 000 Kč.

Protože u žádného ze svých zaměstnavatelů nepodepsal tzv. prohlášení k dani, byly tyto jeho příjmy zdaněné v souladu s § 6 odst. 4 ZDP daní vybíranou srážkou zvláštní sazbou daně neboli „srážkovou daní“ ve výši 15 %. Kromě toho měl ještě jednorázový příjem 15 000 Kč z pronájmu vlastní chaty od zprostředkovatelské agentury.

Poplatník sice dosáhl příjmů 255 000 Kč, ale po vyloučení těch osvobozených a zdaněných srážkovou daní zbývá už jen 15 000 Kč z pronájmu chaty. Takže pan Novák nemusí podávat daňové přiznání za rok 2019.

Existuje však ještě druhá možnost, která je pro pana Nováka daňově výhodnější. Může totiž dobrovolně podat daňové přiznání, do něhož zahrne kromě nájemného za chatu také příjmy – ze všech – dohod o provedení práce. A to přesto, že byly zdaněny „konečnou“ srážkovou daní, pro tyto účely si od jednotlivých zaměstnavatelů ale musí vyžádat příslušná potvrzení o sražené dani, která budou přílohou daňového přiznání.

Jelikož i starobní důchodci mají nárok na základní „osobní“ slevu na dani 24 840 Kč ročně – představující prakticky nezdanitelný příjem 165 600 Kč, z něhož 15% sazba daně odpovídá výši slevy – bude konečná daňová povinnost dotyčného poplatníka za rok 2019 nulová. Tím to ale neskončí, sražená „srážková daň“ 15 % ze 60 000 Kč je přeplatkem na dani, o jehož vrácení může požádat finanční úřad; jinak by si ji započetl na úhradu vypočtené daně z příjmů.

Zaměstnanci obvykle přiznání podávat nemusejí, ale…

Obecné pravidlo povinného podáni přiznání k DPFO (dále jen „DAP“) – zdanitelné příjmy nad 15 000 Kč nebo daňová ztráta – u zaměstnanců zmírňuje avizovaná výjimka podle § 38g odst. 2 ZDP. Daňové přiznání k DPFO není povinen podat poplatník, který měl ve zdaňovacím období příjmy ze závislé činnosti podle § 6 ZDP:
  • pouze od jednoho plátce daně (tzv. hlavního zaměstnavatele) nebo
  • postupně od více plátců daně (když nedošlo k souběhu plátců daně),
  • případně ještě doplatky mezd od těchto plátců daně (tj. zúčtované až po skončení zaměstnání).
Podmínkou přitom je, že poplatník:
  • u všech těchto plátců daně (zaměstnavatelů) měl na příslušné zdaňovací období podepsáno (učiněno) prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 ZDP, přičemž u toho posledního v daném roce jej mohl případně podepsat dodatečně v souladu s § 38k odst. 7 ZDP při žádosti o roční zúčtování záloh za minulý rok a
  • kromě těchto příjmů neměl jiné zdanitelné příjmy – opět se nezapočítávají příjmy osvobozené od daně ani zdaněné tzv. srážkovou daní podle § 36 ZDP – podle § 7 až § 10 ZDP v úhrnu vyšší než 6 000 Kč (tedy z podnikání alias samostatné činnosti, z kapitálového majetku, z nájmu a z tzv. ostatních příjmů).

Příklad – Zaměstnanec s jediným zaměstnavatelem versus DAP

Paní Lenka byla až do října 2019 evidovaná na úřadu práce, od něhož dostávala podporu v nezaměstnanosti, což je příjem osvobozený od daně. Od listopadu nastoupila do zaměstnání za sjednanou mzdu 25 000 Kč měsíčně. Prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 ZDP u tohoto zaměstnavatele ovšem nepodepsala.

Zaměstnankyně sice v roce 2019 měla příjem ze závislé činnosti zdaněný zálohou na daň pouze od jednoho zaměstnavatele, ovšem protože u něj neměla podepsáno prohlášení k dani, má povinnost podat DAP.

Jestliže však paní Lenka u zaměstnavatele do 17. 2. 2020 požádala o roční zúčtování záloh za rok 2019 a dodatečně u něj podepsala prohlášení k dani za listopad a prosinec 2019, tak přiznání k dani podávat nemusí.

V obou případech se může těšit na vrácení přeplatku na dani, protože i když měla zdanitelné příjmy jen po část roku, může uplatnit celou základní slevu na dani 24 840 Kč, což bohatě převyšuje její vypočtenou daň.

Příklad – Problém s postupnými zaměstnavateli

Slečna Sandra pracovala až do června 2019 u zaměstnavatele A, u něhož ale nestihla podepsat (učinit) prohlášení k dani na rok 2019 včas (do 15. února 2019) a podepsala jej až 4. března 2019. Proto jí byla ze zúčtované mzdy za kalendářní měsíce leden až březen ve výši 30 000 Kč měsíčně vypočtena a sražena záloha na daň bez uplatnění základní „osobní“ slevy na dani.

Podle § 38k odst. 7 ZDP totiž k dodatečně podepsanému prohlášení k dani plátce daně (zaměstnavatel) přihlédne až počínaje měsícem následujícím po oznámení.

Od července 2019 začala slečna Sandra pracovat u svého nového zaměstnavatele B, kde ihned při nástupu podepsala prohlášení k dani. Poplatnice tedy měla v roce 2019 dva postupné zaměstnavatele, kteří se ani po část roku vzájemně nepřekrývali, přesto za tento rok musí podat DAP a nelze jí provést roční zúčtování.

Problémem jsou měsíce leden až březen 2019, kdy u zaměstnavatele A neměla podepsáno prohlášení k dani. Ustanovení § 38k odst. 7 ZDP přitom bohužel omezuje možnost dodatečného podepsání prohlášení k dani za dřívější část roku jen na případ, že současně tento zaměstnavatel bude provádět roční zúčtování záloh daného roku.

Což zde nepřichází do úvahy, jelikož lze požádat o roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, a tedy i dodatečně podepsat prohlášení k dani zpětně jen u posledního zaměstnavatele v daném roce 2019, což je druhý zaměstnavatel B.

Sandra tak nemůže požádat o roční zúčtování záloh svého prvního zaměstnavatele A (protože nebyl posledním plátcem daně v roce 2019), ani svého posledního, druhého zaměstnavatele B, protože musí podat DAP. Do přiznání uvede příjmy ze závislé činnosti od obou zaměstnavatelů (A i B) a doloží potvrzeními.


Díky další příznivé výjimce týkající se zaměstnanců uvedené v § 38g odst. 2 ZDP není povinen podat DAP ani poplatník – daňový rezident ČR – kterému ve zdaňovacím období plynuly pouze příjmy ze závislé činnosti ze zahraničí, které se vyjímají ze zdanění v Česku podle § 38f ZDP.

K tomu je třeba dodat nenápadné příznivé ustanovení § 38f odst. 4 ZDP, na jehož základě se příjmy ze závislé činnosti vykonávané ve smluvních státech automaticky vyjímají ze zdanění v ČR bez ohledu na znění mezinárodní daňové smlouvy, ledaže by pro poplatníka byl výhodnější postup podle takovéto smlouvy.

Připomeňme, že kromě metody vynětí příjmu z ciziny ze zdanění v Česku stanovují smlouvy také metodu prostého zápočtu daně zaplacené v zahraničí na českou daň.

Zde občas poplatníci zapomínají na to, že pokud vedle takovýchto příjmů mají i jiné v Česku zdanitelné příjmy – zejména ze závislé činnosti od českého zaměstnavatele (i když u něj mají podepsáno prohlášení k dani) nebo z nájmu bytu aj. – pak musejí podat DAP v České republice, do kterého zahrnou veškeré své (celosvětové) zdanitelné příjmy.

Druhým omylem také bývá přehlédnutí, že toto automatické vyjmutí ze zdanění v Česku se týká jenom příjmů ze závislé činnosti vykonávané v zahraničí, a nikoli tedy například příjmů z podnikání prostřednictvím stálé provozovny, úroků nebo dividend ze smluvního státu. A samozřejmě se toto zjednodušení netýká příjmů ze zaměstnání v nesmluvních státech, s nimiž ČR nemá smlouvu o zamezení dvojího zdanění.

Příklad – Příjmy ze zaměstnání na Slovensku

Pan Jan je daňovým rezidentem ČR, který měl v roce 2019 příjmy jen ze zaměstnání na Slovensku pro tamního podnikatele. Podle smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku – vyšla jako Sdělení č. 100/2003 Sb. m. s. – je pro vyloučení dvojího zdanění českého rezidenta v Česku stanovena metoda prostého zápočtu slovenské daně na českou daň.

Takže tyto příjmy ze zdroje (od plátce) na Slovensku u nás nejsou vyňaty ze zdanění podle mezinárodní smlouvy, ovšem za podmínek § 38f odst. 4 ZDP se přesto vyjímají ze zdanění v Česku. Těmito podmínkami jsou:
  • jde o příjmy ze závislé činnosti vykonávané ve státě, s nímž má ČR smlouvu o zamezení dvojího zdanění,
  • příjem plyne od zaměstnavatele, který je daňovým rezidentem státu výkonu této činnosti, nebo jdou příjmy k tíži stálé provozovny umístěné ve státě, s nímž má Česká republika smlouvu o zamezení dvojího zdanění,
  • tyto příjmy byly ve státě zdroje zdaněny. K této podmínce upřesňuje metodický Pokyn GFŘ D-22, že je dostačující, pokud předmětný příjem prošel systémem zdanění ve státě zdroje, a to i přes skutečnost, že výsledná daň může být nulová (například díky tamním odpočtům od základu daně nebo slevám na dani atp.).
Protože příjmy pana Jana ze zaměstnání na Slovensku všechny tyto podmínky splňují, tak jsou vyňaty ze zdanění v ČR. A jelikož poplatník nemá jiné v Česku zdanitelné příjmy – vyjma příjmů osvobozených a zdaněných srážkovou daní podle § 36 ZDP – nemusí u nás podávat daňové přiznání.

Problémem by nebyl ani případný další příjem ze zaměstnání např. V Rakousku, za obdobných podmínek by totiž opět byl vyňat ze zdanění v tuzemsku.

Jestliže by ovšem pan Jan měl vedle těchto příjmů ze zaměstnání v zahraničí také například ještě příjem ze zaměstnání v Česku – byť pouze u jednoho zdejšího zaměstnavatele, u něhož podepsal prohlášení k dani – tak by nesplnil podmínku, že má pouze příjmy ze zaměstnání v zahraničí vyňaté ze zdanění v ČR, a musel by u nás podat DAP. V důsledku by ale přesto díky vynětí ze zdanění v Česku také (pracněji) nezdanil příjmy ze zahraničí.

Méně časté důvody daňového přiznání

Kromě zmíněných běžnějších případů stanoví § 38g odst. 2 až 6 ZDP ještě několik spíše výjimečných situací, kdy poplatník – ať už zaměstnanec, nebo ne – musí podat přiznání k DPFO za minulý kalendářní rok:

Daňový nerezident ČR (např. zahraniční zaměstnanec), pokud v Česku uplatňuje:
  • méně běžné „osobní“ slevy na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) až e) a g) ZDP (na manželku, invalidní důchod, průkaz ZTP/P a za umístění dítěte) nebo daňové zvýhodnění na děti dle § 35c ZDP; přiznání ale není třeba kvůli základní slevě na dani a slevě z titulu studia poplatníka – zohlední je zaměstnavatel,
  • jakoukoli nezdanitelnou část základu daně podle § 15 ZDP (např. za dary či úroky z úvěru na bydlení).
Zaměstnanec, kterému byly vyplaceny nebo který jiným způsobem obdržel ve zdaňovacím období příjmy ze závislé činnosti za uplynulá léta, které se nepovažovaly podle § 5 odst. 4 ZDP za jeho příjmy ve zdaňovacím období, kdy byly zúčtovány zaměstnavatelem v jeho prospěch.
  • Jedná se o situaci, kdy předmětné příjmy ze závislé činnosti sice zaměstnavatel zúčtoval do některého z dřívějších zdaňovacích období (např. jako mzdu za prosinec 2018), ovšem kvůli nedostatku peněz nebyla tato mzda vyplacena ani do konce měsíce ledna následujícího roku (tj. do 31. 1. 2019). Tyto příjmy pak nejsou u poplatníka považovány za příjmy roku 2018, ale až roku, kdy budou vyplaceny.
Poplatník s příjmy ze závislé činnosti, který uplatňuje pro snížení základu daně hodnotu bezúplatného plnění – v praxi zejména peněžitých darů – poskytnutého do zahraničí za podmínek § 15 odst. 1 ZDP. Naproti tomu kvůli tuzemským „darům“ není zapotřebí podávat přiznání, uplatní se u zaměstnavatele v rámci ročního zúčtování záloh.

Pokud se u něj daň zvyšuje o tzv. solidární zvýšení daně podle § 16a ZDP. Což nastává v případě, když součet příjmů ze závislé činnosti podle § 6 ZDP a dílčího základu daně ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP přesáhl 48násobek průměrné mzdy (pro rok 2019 jde o částku 1 569 552 Kč). Nadlimitní část pak podléhá solidárnímu zvýšení daně 7 %.
  • Dodejme, že ale není nutno podávat přiznání pouze kvůli solidárnímu zvýšení daně u jedné nebo několika (měsíčních) záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti podle § 38ha ZDP, pokud poplatník nepodléhá solidárnímu zvýšení (roční) daně podle § 16a ZDP. Upřesněme, že solidárnímu zvýšení daně záloha na daň z příjmů ze závislé činnosti podléhá, pokud tento příjem v daném měsíci přesáhl „měsíční“ limit 130 796 Kč (platil pro rok 2019).
Jestliže podle § 38i odst. 5 písm. b) ZDP dlužná částka na dani nebo neoprávněně vyplacená částka na daňovém bonusu vznikla zaviněním poplatníka (zaměstnance), který se nedohodl se zaměstnavatelem na úhradě tohoto daňového nedoplatku srážkou ze mzdy.

Například když zaměstnanec „zapomněl“ svému zaměstnavateli oznámit, že jeho vyživované dítě předčasně ukončilo studium, nebo že jej začala daňově uplatňovat matka (otec), s níž se rozvedl.
  • Současně musí zaměstnavatel „udat“ dotyčného provinilce (zaměstnance) formou oznámení tohoto daňového dlužníka správci daně a předat mu doklady potřebné k vybrání vzniklého rozdílu, o čemž poinformuje i poplatníka.
Pokud došlo k porušení podmínek, za kterých byly příspěvky zaměstnavatele na soukromé životní pojištění poplatníka (zaměstnance) osvobozeny od daně v souladu s § 6 odst. 9 písm. p) bodu 3 ZDP, čímž se z nich staly jednorázově zdanitelné příjmy ze závislé činnosti.

Tímto porušením podmínek je: i) výplata pojistného plnění dříve než po 60 měsících, respektive před rokem šedesátin poplatníka, ii) výplata jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, iii) předčasné ukončení pojistné smlouvy. Takto si poplatník v daňovém přiznání zpětně „dodaní“ příspěvky zaměstnavatele na jeho soukromé životní pojištění zaměstnance, nejvýše za deset uplynulých let.

V souladu s přechodným ustanovením novely, která tento daňový postih zavedla – zákon č. 267/2014 Sb. – se toto „dodanění“ původně od daně osvobozených příspěvků zaměstnavatele týká až jeho příspěvků počínaje rokem 2015.
  • Dodejme, že v těchto případech obvykle provinilci, který porušil stanovené daňové podmínky, ještě navíc vznikne povinnost „dodanit“ v minulých 10 letech uplatněné odpočty, resp. nezdanitelné částky z titulu pojistného na soukromé životní pojištění, které hradil ze svých zdaněných prostředků např. formou srážky ze mzdy. Stanoví tak § 15 odst. 6 ZDP, přičemž tyto fiktivní, ale zdanitelné příjmy spadají do kategorie ostatních příjmů podle § 10 ZDP a do základu daně je poplatník zahrne jednorázově v roce porušení daňových podmínek, není proto třeba podávat dodatečná daňová přiznání za každý z uplynulých deseti let (tím pádem návazně odpadají i sankční úroky z prodlení).
  • Obdobně vzniká zdanitelný „ostatní“ příjem dle § 10 ZDP také při porušení daňových podmínek stanovených pro nezdanitelné částky z titulu příspěvků poplatníka na jeho penzijní produkty podle § 15 odst. 5 ZDP – tj. na penzijní připojištění, doplňkové penzijní spoření, případně na penzijní pojištění. Důvodem tohoto „dodanění“ daňových odpočtů uplatněných v minulých deseti letech je předčasný zánik příslušného penzijního produktu bez nároku na penzi, jednorázové vyrovnání nebo jednorázové plnění z penzijního pojištění a současně bylo vyplaceno odbytné nebo jiné plnění související se zánikem penzijního pojištění. Na rozdíl od výše uvedeného soukromého životního pojištění se ovšem v těchto případech již „nedodaňují“ příspěvky zaměstnavatele osvobozené od daně.

Příklad – Předčasný zánik soukromého životního pojištění

Slečna Hana uzavřela již v roce 2012 smlouvu o soukromém životním pojištění pro případ smrti nebo dožití za podmínek ZDP. V jednotlivých letech 2012 až 2018 si zaplatila roční pojistné vždy 12 000 Kč, pročež si v těchto letech uplatnila dle § 15 odst. 6 ZDP jako nezdanitelnou část základu daně odpočty à 12 000 Kč. V roce 2019 se slečna rozhodla z důvodu náhlé potřeby finančních prostředků – svatba – pojistnou smlouvu vypovědět.

Protože došlo k porušení podmínek stanovených pro uplatnění daňového odpočtu, musí poplatnice v roce 2019, kdy k porušení došlo, podat daňové přiznání k DPFO, kde „dodaní“ v minulých (až) deseti letech uplatněné odpočty na toto pojištění.

Půjde o částku, o níž si v sedmi letech 2012 až 2018 snižovala základ daně, tedy 7 × 12 000 Kč = 84 000 Kč, kterou vykáže jako tzv. ostatní zdanitelný příjem podle § 10 ZDP. Není přitom podstatné, že jinak po celý rok 2019 měla jen zdanitelný příjem od svého jediného zaměstnavatele, u něhož měla učiněno prohlášení k dani; o roční zúčtování záloh za rok 2019 jej tak požádat nemůže, jelikož musí podat DAP.

Pokud soukromé životní pojištění slečny Hany finančně podporoval zaměstnavatel, byly jeho příspěvky v letech 2012 až 2019 osvobozeny od daně (do ročního úhrnu 30 000 Kč, od roku 2017 až do 50 000 Kč). Ovšem kvůli porušení daňových podmínek předčasným ukončením pojistné smlouvy v roce 2019 by se tyto příspěvky – od roku 2015, tedy jen za roky 2015 až 2019 – staly zpětně zdanitelným příjmem slečny Hany.

Jedná se sice o její příjem ze závislé činnosti dle § 6 ZDP, nicméně jejich zdanění je úkolem dotyčné poplatnice, která tyto příjmy musí zahrnout do DAP za rok 2019; daňový základ se však nebude zvyšovat o povinné pojistné zaměstnavatele.
Vytisknout článek Odeslat článek mailem

Diskuse k článku

Zatím žádný komentář.

board.messageedit.newsubscription

Prihlásiť

img_cancelvykricnik



 
 
Security code 
 

Rychlé zprávy

Jak bude fungovat kurzarbeit

29. 9. 2020 | Vláda schválila pravidla pro fungování kurzarbeitu, který má zaměstnavatelům pomoci tak, že stát převezme část jejich nákladů na zaměstnance v případě překážek v práci, které činí 20–80 % pracovní doby (tj. 1 až 4 dny v týdnu) u každého podpořeného zaměstnance po dobu maximálně 12 měsíců. Zaměstnancům bude finanční prostředky poskytovat Úřad práce prostřednictvím zaměstnavatele. Příspěvek státu za dobu nepřidělování práce činí 70 % předchozí čisté mzdy. Zaměstnavatel hradí za dobu nepřidělování práce pojistné na zdravotní pojištění v plné výši. Pojistné na sociální pojištění platí z částky odpovídající 70 % čisté mzdy.
 
Dřívější zprávy

Užitečné informace




Firmy v Pohodě
 
Milada Dvořáková
Účetnictví,daňová evidence a mzdy
www.milada-dvorakova.cz

Podlahářství
Podlahářská firma zabývajíci se komplexní dodávkou podlahových krytin.
www.podlahari.net

Daňový kalendář

30.9.2020 Odvod daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za srpen 2020
30.9.2020 Žádost o vrácení DPH z EU dle § 82 zákona o DPH
15.10.2020 Daň silniční (záloha za 3. čtvrtletí 2020)
20.10.2020 Měsíční odvod úhrnu sražených záloh na daň z příjmů FO ze závislé činnosti

Další termíny

Kurzovní lístek

27,15 Kč
0,045 Kč
23,20 Kč
-0,091 Kč

Více
Zdroj: ČNB, 29.09.2020

Ze života daňového poradce


Přihlášení k odběru newsletteru